Ryby z hlubin
Jednoho krásného letního dne v moři si rybky řekly, že si dají závod, která skupina rybiček je rychlejší. Začal start a podívat se přišlo čím dál víc jiných ryb, dokonce i pan krab Luňák se svojí paní krabovou Luňákovou přišli hodit očko na závod. Rybky odpočítávaly závod, a jelikož nebyli Luňáci dost vysocí na to, aby viděli na závod, tak slyšeli jen hlasité odpočítávání okolních diváckých ryb - čtyři,tři,dva,jédna, STÁÁRT! Luňáci se jen tak snadno vzdávat nechtěli, a tak poskakovali ze strany na stranu a zkoušeli poskakovat do dáli...přesto pořád marně. Najednou napadlo kraba Luňáka, že na sebe vysadí paní Luňákovou, ať vidí aspoň ona na závod. Á hop, á hop, už jsi tam?! houkl pan Luňák na paní Luňákovou. Paní Luňáková konečně viděla na závod a alespoň hlásila panu Luňákovi kdo vede. Pokřikovala panu Luňákovi do ouška, na které ještě slyší, díkybohu nemusel dávat 16 900 mušlí za nové naslouchátko, protože paní Luňáková, to je tedy něco. Pan Luňák zezdola slyší jak na něj Luňáková huláká vede tým č.2, ale než se zase chystala zařvát že vede tým č.1, najednou se stalo něco, co se stát nemělo.. Paní Luňáková uklouzla z pana Luňáka a ještě si k tomu zlomila podpatek u bot, které jí celé moře závidělo, nejen protože byly originály od GUCCIHO, ale také stály pěkných 58 000 mušlí, ale zpět k příběhu. Hned spadl na zem i pan Luňák, bouchli se pořádně do hlavy a paní Luňáková si zlomila nožku a ani nestihli dokoukat, který tým rybiček vyhrál.